Vlečka Zastávka u Brna - důl Julius

Vlečka Zastávka u Brna - důl Julius

Malebná vlečka o délce necelého kilometru odbočovala ze stanice Zastávka u Brna a vedla trasou ve tvaru otevřeného písemen S na východ přímo centrem obce do dolu Julius, který patřil k nejstarším a hlavně nejviditelnějším dolům v Zastávce. Kromě zajímavého úseku zadními trakty domů s mostem přes potok Habřinu vynikala vlečka především přejezdem přes frekventované silnice 23 a 395 s neopakovatelnou atmosférou skalního zářezu, do kterého se hned za přejezdem nořila. Vzhledem k velmi špatným rozhledovým poměrům (vlak vyjížděl z nádraží pod dolem Julius na přejezd přímo z úzkého zářezu, takže nebyl vidět) byl přejezd obávaný motoristy.

Plánek vleček v Zastávce u Brna zhruba z přelomu 19. a 20. století.

Osobní vzpomínka

Jiří Kalina vzpomíná:
Je zvláštní, jak může nějaké, zdánlivě nevýznamné místo na zemi člověku učarovat. V dětství mně velmi dobře utkvěla vlečka do dolu Julius v paměti právě díky neopakovatelné scenérii, kdy vlak vyjížděl skrz bránu přímo na přejezd, který byl stísněný mezi domy a skálou a ještě vedl složitě prostředkem křižovatky v centru obce. Bylo mně ale tehdy jen šest, nebo sedm let a přejezd jsem znal jen z každoroční tradiční letní cesty s prarodiči tehdy novou škodou 120L do dalekých jižních Čech za příbuzenstvem. Byly to tehdy celodenní výpravy po okrskách, jak se patří. Na to záhadné místo, kde se vynoří kolej z továrny mezi skalami, aby přeběhla silnici a zase zmizela ve skulině mezi domy, jsem pak často vzpomínal, aniž bych byl schopen zjistit, kde je. Do jižních Čech jsme jezdit přestali, Zastávka byla daleko za hranicí mých klukovských toulek a tak se z vlečky stala jen vzpomínka. Bohužl. Mezitím v dolech ustala těžba, vlečka nejprve osiřela a pak byla vytrhána.

Romantické místi ze svých dětských vzpomínk jsem nakonec našel, když jsem jako gymnazista vyrážel po škole na slevněnou jízdenku za hranice města, abych poznal okolí. Navštěvoval jsem města v okolí Brna a toulal se pustnoucími továrnami, po zapomenutých nádražích a objevoval neznámé. Dřív nebo později jsem musel dojet i do Zastávky. Když jsem místo, kde kdysi vlečka křížila silnici, objevil, jako by se mně vynořilo ze vzpomínek. Zářez ale byl už zarostlý a na místě kolejí vonících karbolem byl nový asfalt. Přesto jsem byl moc rád, že se mně podařilo znovu objevit legendární kousek industrie, na který jsem nikdy nezapomněl.

Komentáře: