Zlatex

Původně sloužila továrna zejména k výrobě hedvábných stužek. V průběhu let se sortiment měnil, stuhy a popruhy ale stále tvořily jeho těžiště, jak je patrné i z historicky posledního loga Zlatexu.

Původní textilní továrna Fabrik der Bandweberei Josef Adensamer neboli tkalcovna hedvábí vyrostla na jižním okraji Zlatých Hor v roce 1890 jako pobočka většího textilního podniku v Groß-Siegharts v severním Rakousku. Po druhé světové válce se v rámci znárodnění československého průmyslu podnik stal součástí šumperského n. p. Moravolen a pokračoval ve výrobě technických textilií. Další změna nastala v období privatizace v 90. letech 20. století, kdy se po vyčlenění z koncernu stává z průmyslového podniku soukromá společnost Zlatex. Ta ovšem ukončila svoji činnost v roce 2011 za dramatických okolností krachem.

V roce 2014 byl již areál původní tkalcovny v dezolátním stavu a na přelomu let 2014 a 2015 podlehl konečné demolici. Město Zlaté Hory tak přišlo o jednu ze svých dominant - továrnu a zdobný komín její bývalé kotelny, který byl nad městem vidět zdaleka.

Podnik Fabrik der Bandweberei/Moravolen/Zlatex stával mezi severní částí Myslivecké ulice a Zlatým potokem. Jeho jižní hranici původně tvořil historický náhon navazující na tok Černého potoka, který byl vlastně pokračováním středověkého náhonu odbočujícího ve strmém údolí nad Zlatorudnými mlýny od řeky Olešnice. Unikátní technické dílo dovádělo do Zlatých Hor, které často trpěly suchem, vodu z Olešnice přes rozvodí nad nádražím a obkružovalo shoram celé město, tak, že jeho vodu mohly používat jak zlatorudné mlýny v údolí Olšnice, tak rybníky napájené Skřivánkovským potokem, který z náhonu odbočoval a zejména všechny továrny ve městě, původní tkalcovnu nevyjímaje. Přestože význam náhonu po vybudování klesl, jeho významná část je stále v provozu a napájí potoky a rybníky v kopcovatém okolí Zlatých Hor.

Při průzkumu ruin v roce 2014 byly nalezeny materiály, které ukazují, že v 90. letech 20. století podnik spolupracoval na výrobě také se zkrachovalou textilkou Vitkou Brněnec.

Tovární komín láká zdálky všechny, kdo projíždí Zlatými Horami. Co se pod ním skrývá?

Výtopna bývalé Fabrik der Bandweberei Josefa Adensamera.

Od roku 2011 zůstávají brány této poměrně hezké továrny uzavřeny.

Skladová hala s jeřábem.

Nánosy sazí, prachu, barev a kdo ví, čeho ještě, uničily z některých prostor zrušené továrny zákoutí bezmála malebná.

Místo slunce svítí v hale jasnou žlutí hák jeřábu, na který už nikdy nikdo nic nepověsí.

Tíseň prázdných továrních hal už nepřivolá šum textilních strojů. Zůstává mlčenlivý nepořádek.

Provoz s úsměvným názvem sloužil k vylepšení kvality osnovních nití před tkaním, aby měly větší pevnost v následujících procesech. V místní šlichtovně se napouštěly nejspíše roztokem škrobu.

Hlavní vstup do objektu byl v roce 2014 sice uzamčen, docela dobře ale posloužil otvor v továrním okně. Chybějící luxfery nejspíš už někomu zdobí předsíň…

Těžko říct, zda starý dřevěný sud ukrývá nálož karcinogenních pesticidů nebo jen neškodný škrob. Vinětu dávno odvál čas. Někdo před námi jej roztočil a prášek vytvořil na podlaze zajímavou kresbu.

Čeká místní dílny demolice, nebo odsud v budoucnu bude zase proudit zboží do celé Evropy?

Za socializmu se továrna dál rozvíjela. Přistavěno bylo několik ocelových hal lehké konstrukce.

Je tu ticho, ale občas se zdá, jako by se odněkud ozýval pravidelný cvrkot tkalcovských strojů.

Osamělé cívky tkacích strojů jsou jako vojáci na hlídce.

Postupujeme dále podle krásně barevného, nicméně značně schématického plánku tkalcovny.

Malý ráj pro ty, kteří by si chtěli doma něco utkat. Materiálu je tu přehršel, nejspíš nakonec dojde prachbídného zničení.

Záclony povlávající ve větru působí poněkud strašidelně. Podobně jako v OP Prostějov, které již také odnesl čas.

Hodiny ve vrátnici textilky Zlatex ve Zlatých Horách už nějakou dobu nejdou a na všech píchačkách je stejný čas…

Skříňka na lístky do píchaček je poněkud nahnutá. Asi jako vyhlídky továrny Zlatex.

Celou vrátnici si pomalu bere příroda. Nutno uznat, že to dělá s citem pro krásu toho místa.

To bych rád věděl, jak se tady ta voda zastavuje!

Komůrka patřila zřejmě nějakému většímu stroji. Podle sytě barevného prachu v okolí bych očekával míchačku barev nebo podobné zařízení.

Světlíky ve stropě další z hal vyvolávají dojem, že někdo rozsvítil před naší návštěvou stropní zářivky.

Nejstarší část tkalcovny. Poněklud potemnělá výrobní hala s litinovými sloupy nesoucími typicky pilovitě zaloměnou konstrukci střechy. Tady je cítit kus umírající historie.

V areálu lze nalézt řadu unikátních pokladů. Třeba programovací válečky pro tkací stroje, které udávaly konečnou podobu látek.

Spojovací chodbičkou a mostkem se lze dostat do zadního traktu továrny. Plni očekávání postupujeme krok za krokem do hloubky areálu.

Tady to vypadá jako byt správce, původní =učel budovy je však těžko odhadovat. Gramofon dohrál už před mnoha léty.

Pohled zpátky přes dvůr na historickou část tkalcovny. Starosvětský ráz přebila hliníková střecha, moderní okna a omítky z Brizolitu.

Kanceláře nedělnických změstnanců tkalcovny. Tady se určitě najde leccos zajímavého.

Pohled na únorové odpoledne v areálu továrny Zlatex.

Členské průkazy Revolučního odborového hnutí - dnes už víceméně vzácnost. V zájmu ochrany osobních údajů se zdržíme zveřejňování podrobností.

Zjistit, co skrývá trezor s nápisem AJAX Panzerkasse, se nám nepoštěstilo.

Trezor v ředitelské pracovně se nám po dobrém otevřít nepodařilo. Po zlém to zkoušel až někdo po nás.

Tady se možná pokoušeli někdejší manažeři o sebevraždu skokem z okna poté, co si uvědomili důsledky svého vedení podniku.

Tovární dvorek Zlatexu.

Ani vysílací stanice továrního rozhlasu není zrovna ve stavu připraveném k použití.

Tak nějak si představuji tovární archiv z pořádné industriální pohádky na dobrou noc.

Pozdrav pro Rionku.

V místnosti, která snad kdysi byla kulturním sálem, lze hodiny sedět u okna a oknem pozorovat nemilosrdnou sudetskou zimu.

Jako střelka osudu, která neví, kterým směrem se má otočit.

Také ve Zlatexu narážíme na stopy po spolupráci s textilním průmyslem na Svitavsku. Nejde ale o Vitku nýbrž o sousední prosperující společnost Silk & Progress.

Koridor spojující jednotlivé budovy areálu.

Přestože je jasný den, nahání průzkum některých částí opuštěné továrny strach.

K čemu mohla sloužit židle s uřezanýma nohama? Pravděpodobně nějaký technologický trik místních tkalců.

Ani ředitelská pracovna není v nejlepší kondici. Vzhledem k vývoji posledních let by nebylo překvapivé, kdyby ji vyrabovali samotní zaměstnanci Zlatexu.

Zde byla patrně konstrukce střechy až příliš lehká. Čas ji odvál o něco dřív než zbytek továrních hal.

Tovární komín smutně shlíží na spoušť pod sebou. Žel i jeho čas se zanedlouho naplní.

Jsou jizvy, které nezahojí ani čas.

Kolik je to už roků, co zaznělo poslední hlášení tiovárního rozhlasu pro zaměstnance tkalcovny?

V zadní části továrny čeká nejpodivnější objev. Příruba záhadného válcového stroje, který procházel přes několik místností. Snad součást vzduchotechniky s rotačními filtry?

Válec leží opodál. Svým lehce kosmickým vzezřením a temnou místností v nás vyvolává mírně strašidelné sci-fi pocity.

Tady by se jistě dal natočit film o tajné laboratoři někde daleko v kosmu.

Krásný kovový barel bez užitku. Kdyby jen takový měla k dipozici Annie Edson Taylorová…

Místy do hal trošku zatéká. Nic, co by se nedalo spravit.

Textilní továrna Zlatex, dříve Moravolen Zlaté Hory.

Schody do vyvýšené části historické budovy.

Tohle byl nejspíš sklad. prosluněná chodba by byla ale také krásným ateliérem nebo třeba klubovnou.

Elektrické rozvaděče zmizely beze stopy. Továrna se nachází ve stejném stavu jako v roce 1890, kdy byla elektřina teprve v počátcích.

Mozaikové dlažby v jižním křídle továrny si nezadají se svými antickými pravzory. Kde je dnes konec precizní a drobné kráse moderních průmyslových objektů?

Ohlížíme se nazpět a píše se únor 2014. Netušíme, že za rok už bude na tomto místě jen hromada cihelného recyklátu.

Loučíme se pohledem na majestátní komín, který nás do továrny Zlatex přivedl.

O deset měsíců později již z Moravolnu/Zlatexu nezbývá prakticky nic.

Na přelomu let 2014 a 2015 dělníci náruživě bourají cihelné zdi a trpělivě demontují modernější ocelové haly.

Zlaté Hory jsou zase o kousek menší a o kousek smutnější.

Sbohem Fabrik der Bandweberei, sbohem Moravolne, sbohem Zlatexi.

Časová smyčka se uzavřela. Po 124 letech na jaře na pláni pod horami zase vyraší tráva.

Zdroje

1. Stadler, G. A.: Das industrielle Erbe Niederösterreichs: Geschichte, Technik, Architektur. ISBN 3-20577460-4.

Komentáře: