Ráčkova přádelna Rozhraní

Nejstarší záznamy o přádelně v Rozhraní pochází z roku 1836, kdy stavbu zadal a o dva roky později převzal Antonín Pirschl ze Svitav. Přádelna tedy stála severně od Rozhraní na místě odbočky na Chrastovou Lhotu dřív než po levém břehu řeky v bezprostřední blízkosti továrny prorazila železnice z Brna do České Třebové (1848). Původně se jednalo o mlýn s valchou a přádelnou, později přibyla tkalcovna a v roce 1908 celý objekt vyhořel. Při následné rekonstrukci byl přestavěn na byty a sklady a samotné výrobní prostory se přesunuly severněji na místo současné továrny (sbourána na přelomu let 2013 a 2014).

Ráčkova přádelna v těsném prostoru mezi železnicí a řekou pod odbočkou do Chrastové Lhoty.

Areál Pirschlovy a Ráčkovy přádelny zabírá protáhlý pozemek mezi železniční tratí Brno - Česká Třebová a silnicí Brno - Svitavy na levém břehu řeky Svitavy. Areálu vévodí přibližně 40 m vysoký komín ze světlých cihel se zdobeným podstavcem, pavděpodobně nejhezčí ze všech továren v údolí Svitavy. Hlavní výrobní budova z roku 1908 je čtyřpodlažní, obdélníkového půdorysu s vystupující výtahovou šachtou na severní straně. Starší výrobní budova stojící jižněji je trojpodlažní, s vyšším sklonem střechy a nápadnými komíny, fasáda je zdobená mozaikovými pásy ze stídavých tmavých a světlých kachlí.

Továrna se průběžně rozšiřovala o další budovy, k nejzajímavějším patří vila majitele z roku 1900 a sklady postavené na opačné straně dnešní silnice Brno-Svitavy, sbourané roku 1978. V roce 1934 rodina Pirschlova továrnu prodává vzhledem k úmrtí majitele a jeho mladšího bratra, po krátkém vlastnictví pana Poláka, který měl v úmyslu továrnu sbourat uniká na dalších 79 let svému osudu a dostává se do majetku rodiny Ráčkovy z Brna. Pokračuje zde výroba zdravotního materiálu pro armádu až do roku 1938, kdy po záboru Sudet hitlerovským Německem vzniká v úzké soutěsce mezi továrnou a skalnatou strání hraniční přechod a celnice mezi Československem a Němecekem. Do budovy se stěhují celníci a vydrží zde prakticky až do konce války. Obdobný hraniční přechod je vystavěn na opačné straně továrny na železniční trati.

Pohled na hlavní výrobní budovu po započetí demolice od severu.

Přádelna byla několik let na prodej. Demolice ji shodou okolností čekala přibližně ve stejnou dobu jako její větší sestru Vitku.

Po znárodnění v roce 1948 je přádelna postupně začleněna do koncernů Moravan, Textilia a Oděvy Brno, výroba postupně ustupuje skladovým prostorům, od roku 1952 úplně. V roce 1992 je navrácena v restituci rodině Ráčkově, která areál pronajímá pro drobnější dílenskou výrobu až do konce roku 2013, kdy je areál prodán a prochází demolicí většiny budov. Posledním majitelem v roce 2014 je společnost Renokov Steel s.r.o. ze Znojma.

Pohled od jihu, v popředí původní výrobni budova, později přestavěná na sklady a byty.

Očesaná fasáda směrem k železniční trati a řece. Tady končilo za 2. světové války Československo.

Zdroje

1. Dostálová, A. Pirschlova, Ráčkova továrna Rozhraní,okres Svitavy, Pardubický kraj. http://calla-palustris.blgz.cz/2012/10/industrialni-architektura-Pardubickeho-kraje-Rackova-tovarna-Rozhrani.html (accessed 2014-06-02).
2. Horák, J. Osobní korespondence a diskuze.

Komentáře: