Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)

Pohled na hladinu Roučkova jezera, jednoho ze soustavy umělých Holáseckých jezer v bývalém korytě řeky Svitavy, které dnes napájí Černovický potok.
Pohled na hladinu Roučkova jezera, jednoho ze soustavy umělých Holáseckých jezer v bývalém korytě řeky Svitavy, které dnes napájí Černovický potok.

Černovický potok v Brně je vodním tokem, který potok připomíná spíš méně než více. Potok nemá vlastní pramen, podstatnou část svého toku proudí říčním korytem a navíc skrze soustavu městských rybníků. Ve své původní podobě byl výrazně kratším a méně významným tokem.

Historie

Původní Černovický potok pramenil zřejmě někde pod dnešní Černovickou pískovnou, v prostoru Vinohradské ulice a háje zvaného Ráječek. Oblast pokrytá bažinatým lužním lesem je bohatá na prameny včetně artézských studní.

Dnes je tato východní zdrojnice potoka ukryta v podzemí jako stoka dešťové kanalizace začínající pod pískovnou (zhruba u zastávky Staré Černovice) a ústící na povrch u železničního podjezdu, kterým prochází Vinohradská ulice. Odtud protéká původní Černovický potok po východním okraji Ráječku až k soutoku se současnou druhou, západní zdrojnicí potoka.

Mapka vodních toků v Brně a pod Brnem, se zvýrazněním Černovického potoka a na něj navazujícího Ivanovického potoka až do Rajhradic, kde se vlévá do Svratky. Na první pohled je patrné, že Černovický a posléze Ivanovický potok sleduje tok Svitavy a posléze Svratky od severu k jihu.
Mapka vodních toků v Brně a pod Brnem, se zvýrazněním Černovického potoka a na něj navazujícího Ivanovického potoka až do Rajhradic, kde se vlévá do Svratky. Na první pohled je patrné, že Černovický a posléze Ivanovický potok sleduje tok Svitavy a posléze Svratky od severu k jihu.

Západní větev Černovického potoka nelze považovat za zcela původní, protože vede pravděpodobně místy, kudy před staletími protékala samotná řeka Svitava. Potok tak v těchto místech, stejně jako níže po proudu, využívá zaneseného říčního koryta. Vystopovatelná je západní zdrojnice až jižně od náspu železniční trati do Chrlic, v místě, kde odvodňuje příkopy podél dráhy. Ty byly zřejmě vybudovány současně s výstavbou železnice jako zdroj materiálu pro stavbu náspu a současně jako drenáž v podmáčeném území. Západní zdrojnice obtéká Ráječek skrze Rájeckou tůň a obě větve se spojují na jižním okraji Ráječku v těsné blízkosti dálnice D1, odkud potokm dále proudí původním korytem Svitavy.

Právě zaniklá trasa řeky Svitavy, jejíž tok se v této části Brna po staletí měnil, je klíčová pro určení přesné historie potoka. Rámcově lze v oblasti hovořit nejméně o třech trasách, kterými řeka tekla:

  1. Současné, napřímené koryto (označené na mapce jako III.), je výsledkem regulace Svitavy, započaté v roce 1847 v Husovicích. V souvislosti s výstavbou dráhy do Prahy, která měla procházet inundačním územím, rozhodlo již na přelomu 30. a 40. let 19. století vedení města o regulaci Svitavy. Výstavba dráhy byla však rychlejší a tak projekt vedení železnice přes Židenice musel počítat s oběma variantami trasování řeky - původní meandrující, i novou napřímenou. V roce 1845 byly plány vyhotoveny a samotná regulace začala v roce 1847 a od severu dospěla na jižní okraj Brna v roce 1851. Ohromná stavba prováděná tehdy výhradně ručně, zaměstnávala tisíce dělníků a současné koryto Svitavy při ní bylo zcela nově vykopáno na místech, kudy nikdy řeka netekla. Do jisté míry byla regulace Svitavy brněnskou „hladovou zdí“, protože zaměstnala dělníky, kteří přišli o práci v důsledku hospodářské krize (1846-1848). Staré koryto pak bylo postupně zasypáváno vytěženou zeminou a sutí z města až do počátků 20. století. Na severní část posléze navázaly další etapy regulace Svitavy a Svratky až k Rajhradu, kam dospěly práce až v roce 1870.
  2. Meandrující koryto (označené jako II.) nicméně ani před rokem 1870, kdy byla regulace brněnských řek dokončena, nevedlo jižním okrajem Černovic a pod Brněnskými Ivanovicemi, jak by napovídala poloha Černovického potoka. Ve skutečnosti bylo meandrující koryto Svítavy před započetím regulace ještě více vychýleno k západu a řeka tehdy protékala až za dnešní křižovatkou dálnic D1 a D2, zhruba prostorem současné (rovněž zregulované) Svratky. Obě řeky se stékaly severně od Dolních Heršpic, zhruba v prostoru prodloužení dnešní Sklenářské ulici k dálnici D1. Nedaleko soutoku se nacházela také Králova louka a Králův mlýn, na konci 19. století oblíbená výletiště bohatých Brňanů. Současné průmyslově-zemědělské využití areálu nijak nenasvědčuje, že jde o jedno z míst, kde se kdysi nacházel soutok obou brněnských řek. Proto, abychom nalezli Svitavu, protékající okrajem Černovic a omývající zadní humna Nenovických domů, musíme ještě hlouběji do historie.
  3. Nejstarší koryto Svitavy protékalo oblastí dnešního Ráječku a těsným sousedstvím Brněnských Ivanovic zřejmě v historii vzdálené přinejmenším několik století. Ani nejstarší dostupné mapy, dostatečně přesné na to, aby z nich bylo možné vyčíst polohu meandrující řeky, nezachycují rameno Svitavy, které by teklo východně od Králova mlýna. Ze zmínky v obecní kronice Holásek, kde se o břehu řeky Svitavy jasně mluzví, lze usoudit, že ještě ve středověku přinejmenším jedno rameno řeky protékalo západním okrajem Brněnských Ivanovic, Holásek až k Chrlicím, kde se konečně vlévalo, do (rovněž mohutně meandrující) Svratky. Právě toto rameno Svitavy se stalo po pozdějším zahrazení (ať už přirozeně v důsledku každoročních jarních záplav nebo cílenou lidskou činností) základem pro soustavu rybníků/jezer na Černovickém potoce. Jejich vzájemně navazující tvar, šířka a nakonec i hloubka dokonale odpovídají představě o podobě neregulovaných meandrujících řek v rovině jižně od Brna. Je proto možné, že soustavě Holáseckých jezer byla ještě před půlstoletím vydatnou řekou, po které se plavily vory se dřevem z rozsáhlých lesů severně od Brna a kde se ve velkém lovily ryby a raci.

Přesné období, kdy došlo ke změně napájení soustavy Holáseckých jezer z říční vody na průtokem podstatně chudší Černovický potok, není známo: je ale takřka jisté, že to bylo ještě před obléháním Brna Švédy (1645), neboť z té doby nám zákresy tábora švédských vojsk v prostoru mezi Slatinou a Brněnskými Ivanovicemi (dodnes je výšina nazývána Švédské šance) dávají poměrně jasnou představu o trase Svitavy jihozápadně od Černovic a Komárova. Patrně tak šlo o jednu z mnoha úprav středověkých vodních toků v Brně a jeho okolí, srovnatelnou se vznikem Cacovického, Svitavského či Svrateckého náhonu nebo přesnějším vydefinováním toku Ponávky, včetně jejích náhonů, ostrovů a mlýnů.

Popis

Na Černovickém potoku se nachází těchto 11 rybníků:

  1. Kašpárkovo jezero
  2. Typfl
  3. Kmuníčkovo jezero
  4. Roučkovo jezero
  5. Ledárenské jezero
  6. Plavecké jezero
  7. Strakovo jezero
  8. Kocábka
  9. Lávka
  10. Opleta
  11. Mateční jezero

A na Ivanovickém potoku pokračují další 4:

  1. Velké Splavisko
  2. Malé Splavisko
  3. nově biocentrum Chrlice
  4. a nakonec Rebešovický rybník

 
Článek ze dne 20. 6. 2024 byl naposledy upraven dne 25. 6. 2024 a zobrazen celkem 304×, naposledy dne 25. 7. 2024 v 11:07.
 
 

Články související s tématem Černovický potok (přítok Ivanovického potoka)

Zpět | Nahoru

Modřický náhon
Brněnské vodní toky
Následující seznam obsahuje přirozené a umělé vodní toky na území města Brna, řazené přibližně podle průtoku, případně splavnosti na průzkumném plavidle. …

Komentáře:

Jméno autora:
Email (nebude zveřejněn):
Komentář:
Sem napiš slovo Adamov:




Stránka:
 
Citace: Kalina, J., Horáková, D., Kuchař, J., Správným směrem [online]. Jiří Kalina, 2014 [cit. 2024-07-25]
Dostupné z: https://spravnym.smerem.cz/Tema/%C4%8Cernovick%C3%BD%20potok%20(p%C5%99%C3%ADtok%20Ivanovick%C3%A9ho%20potoka).
 
Desktopová verze | Mobilní verze