Vlečka Ondřejovice - Muna

Historie

Vlečka zajateckého tábora, zbrojní továrny a muničního skladu Muna u Mikulovic byla postavena stejně jako ponurý areál na začátku 2. světové války. Původně sloužila k dovozu materiálu a odvozu munice vyrobené v ukrytém lesním závodě, záhy však byla svědkem rozšíření muniční fabriky na zajatecký tábor a po jejích kolejích směřovali do zajetí ve stísněných prostorech zejména britští váleční zajatci.

Situace se změnila k horšímu v roce 1941 po otevření východní fronty se Sovětským svazem. Tehdy byli britští zajatci deportováni a na jejich místa nastoupili v několikanásobně větším počtu zajatci sovětští strádající výrazně horšími podmínkami, vedoucími až ke vzniku epidemie tyfu. Vlečka v té době sloužila pro dovoz zajatců jakož i materiálu a odvoz jimi vyrobené munice.

Po skončení 2. světové války byl areál Muny naopak využit jako sběrný tábor sudetských Němců, kteří v barácích, jež původně vyhradili Sovětům, sami čekali na transporty do Německa, opět prováděné po kolejích muniční vlečky.

Severní (Mikulovické) zhlaví stanice Ondřejovice v roce 2010. Pozůstatek vlečky je vidět vpravo blíže fotografovi, koleje jsou viditelně nepojížděné.

V následujících letech sloužila vlečka čistě technickým účelům pro dovoz a odvoz zbraní a munice do posádkového areálu lesního muničního skladu. Zda se po kolejích přepravovaly také nosiče jaderných zbraní, které zde byly v 80. letech 20. století likvidovány, není známo. Armáda využívala vlečku přibližně do roku 2003, kdy byl muniční sklad uzavřen a zhruba v roce 2009 byla vlečka na účet obce Mikulovic vytrhána a koleje odprodány do šrotu.

Popis

Vlečka odbočovala ve stanici Ondřejovice a táhlým a poměrně strmým stoupáním se přimykala k úbočí Předního vrchu, po kterém e vyšplhala až na severní konec osady Salisov. Zde procházela skre čtyři brány (plot, elektrický plot, plot a neprůhledná plechová brána) do areálu původní muniční továrny, později zajateckého tábora a muničního skladu a záhy se rozvětvovala na trojkolejné nádraží lemované nákladovými rampami. Na jeho západním zhlaví se rozvětvovala a tři koleje procházely skrze areál, zakončeny rozměrnou smyčkou pro obracení nákladních vlaků. Na trase odbočovaly z vlečky nejméně dvě odvratné koleje a jedna odbočka do lokomotivní remízy, ve které se i v roce 2018 nachází nepatrný kus železničních kolejí (zabetonovaných v podlaze).

Po svém vytrhání vlečky téměř dokonale zmizela. Trase od nádraží v Ondřejovicích k bráně areálu byla částečně změněna na štěrkovou cestu, částečně vyasfaltována, čímž vznikl další vjezd do areálu, původní nádraží bylo zavezeno stavebním a biologickým odpadem a všechny přejezdy přes manipulační komunikace v areálu byly zrušeny a zaasfaltovány. Některé zářezy jsou zavezeny odpadem a trasa vlečky je tak dobře patrná zejména na vysokém náspu nad údolím Lesního potoka, který se zachoval včetně jednoho elegantního kamenného propustku. Kromě cca 15 m kolejí v (uzavřeném) objektu bývalé lokomotivní remízy tak vlečku v areálu dnes prozrazují jen sporadicky roztroušené hektometrovníky…

Vlečka vycházela ze stanice (v současnosti pouze zastávky) Ondřejovice, odkud poměrně strmě stoupala k osadě Salisov, kde procházela čtyřnásobnou branou do areálu muničního skladu a dříve zajateckého tábora. Po průchodu trojkolejným nádražím procházela mezi jednotlivými budovami skladišť ukrytých v lese táhlou dvojitou smyčkou vrcholící vysokým náspem nad tmavým údolím Lesního potoka.

Vlečka byla vytrhána někdy před rokem 2009, v říjnu roku 2010 byla jizva v krajině ještě dobře patrná.

Čerstvě vytrhaná vlečka v úseku od nádraží k Muně.

Na fotografii z roku 2005 je dobře vidět odvratná kolej (vpravo) a zlověstně vyhlížející vjezd do areálu.

Odvratná kolej (vlevo) při pohledu od brány. Pokud by vlak s municí či zajatci omylem ujel, nedostal by se daleko - vykolejil by pár metrů před branou areálu.

Na snímku z roku 2005 jsou dobře patrné tři brány - prostřední s vysokonapěťovým elektrickým ohradníkem a dvě ochranné z obou stran okolo ní. Zcela vzadu pak byla ještě jedna, plechová, neprůhledná brána.

Kradmý pohled za bránu stále ještě střeženého areálu dává nahlédnout na první skladištní budovu ještě existujícího vlečkového nádraží.

Pohled zevnitř na elektrický plot s vysokým napětím. Nyní snad, doufejme, již vypnutý.

Z aposlední vyplétanou branou je dobře vidět ještě čtvrtá, plechová brána. Průjezd vlaku tady musel být malým vojenským obřadem.

Tak vypadal domeček pro strážného ještě v roce 2005. I když už se tu už pár let nejezdí, koleje se zatím lesknou a výhybky nejsou rozkradené.

O pět let později už strážnice intenzivně chátrá. Má před sebou jen pár let života - za dalších 5 let už nikdo nenajde ani místo, kde kdysi stála.

Zdroje

1. Heide, K. Žulová. http://heide.sweb.cz/xvleckymik.htm (accessed 2014-02-17).

Komentáře: